Historie

Obec byla založena v roce 1256 olomouckým biskupem Brunem ze Schaumburgu při kolonizaci Osoblažska po tatarských nájezdech. Olomoucký biskup Oldřich obdařil v roce 1288 jindřichovským lénem bratry Jindřicha, Dětřicha a Erkenberta, pány ze Stange. Rod pánů ze Stange časem rozšířil lenní majetek o okolní statky. Později však bylo léno rozděleno. Jeden díl připadl Janovi, rytíři z Dívčího Hradu, dva díly přišly zpět do rukou biskupských. V držení Jindřichova se v následujících letech vystřídalo několik šlechtických rodů. V letech 1581-1591 zvětšil olomoucký biskup panství Jindřichov o Janov a Petrovice. V roce 1594 přikoupil rytíř Václav Pavlovský z Pavlovic ještě Arnultovice, Bartultovice a Selrendorf. V roc 1653 se panství dostalo do rukou Hodiců, Ludvík Maxmilián byl obávaným soudcem čarodějnic v knížectví nisském. S manželkou Isoldou Pavlínou vybudovali v roce 1673 nový jindřichovský kostel.

V roce 1739 bylo léno prodáno říšskému kancléři Janu Kryštofu, svobodnému pánu z Bartenštejna. V roce 1866 vymřel rod po meči a Jindřichov získal rytíř Klein z Vízmberka.

Budovu zámku začala stavět hrabata z Hodic v druhé polovině 17. století. Skládá se ze čtyř jednopatrových křídel, v jejichž přízemí je patrná původní barokní dispozice. Současná podoba zámku vznikla při přestavbě po požáru v roce 1844. Dvě křídla jsou do nádvoří opatřena dvouetážovou arkádou na pilířích. V patře jsou dva sály. Sály i některé další místnosti mají dřevěné stropy, zachovaly se i původní lustry, obložen stěn a dveří. Zámek je obklopen 5ha parkem, který patří k nejcennějším a nejzachovalejším nejen v okrese Bruntál. Park byl založen Hodici ve francouzském stylu. V první polovině 19. století byl za vlády Kleinů upraven do přírodního krajinářského slohu. K nejvýznamnějším jehličnatým dřevinám parku patří smrk pichlavý, borovice vejmutovka a dvoukmenný exemplář tsugy kanadské. Mezi listnáči jsou zastoupeny dřezovec trojtrnný, nahokvětec kanadský, lilovník tulipánokvětý, platan javorolistý, platan západní a trnovník akát. Park je ozdoben mnoha sochami. Nejstarší z nich jsou plastiky dvou lvů z mramoru z 18. století (před vchodem). Zaujme i kašn apřed průčelím zámku. V parku najdeme sochu F. Schillera zhotovenou v roce 1872 vídeňským sochařem Josefem Rahlichem, sochy sv. Huberta z kovu a sv. Kryštofa, sochu pastýře hrajícího na flétnu a sousoší rodiny napadené vlčicí. Všechny sochy jsou z poloviny 19. století. Ve druhé polovině dvacátého století byl zámek upraven pro potřeby domova mládeže. Zámek je veřejnosti nepřístupný. Umožněn je vstup do parku.